Dne 15. prosince 2020 se třída Kvíteček společně se členy Ekotýmu z Hvězdiček a Kuřátek vydalo na krátkou exkurzi do školy. Nedávno se totiž děti dozvěděly, jak to je s pitnou a dešťovou vodou, kde se berou, jaký je mezi nimi rozdíl a také která voda je pro naše bříška dobrá a která naopak obsahuje nebezpečné bacily, které by našemu bříšku a tím i nám mohly ublížit. Ve sklenicích si děti mohly samy ověřit, jestli rozdíl mezi vodou dešťovou a pitnou poznají na první pohled. Jsou to děti šikovné a tak neměly problém vodu rozlišit. Voda dešťová byla zakalená, s příměsí smítek a listů, kdežto voda pitná byla křišťálově čistá. Ale co ty bacily? Ty jsou přece tak maličké, že pouhým oknem je vidět nemůžeme. A tak si paní učitelky Lucka a Renča lámaly hlavu, jak dětem bacily ukázat. A jak už to tak bývá, svět je plný hodných a ochotných lidí a tak se nabídla paní učitelka Marcelka Pončíková ze školy a pozvala Kvítečka a členy Ekotýmu do učebny přírodopisu na krátkou exkurzi. A ptáte se, co pro děti připravila? Že by lupu? Ale kde že, bacily jsou mnohem menší, než abychom je viděli pomocí lupy. Bacily jsou totiž takové malinkaté organismy, že je můžeme pozorovat pouze pomocí mikroskopu. A právě ty nám paní učitelka Marcelka ukázala. Připravila si pro děti tři vzorky – jeden vzorek čisté pitné vody, a dva vzorky špinavé dešťové vody. Děti se postupně vystřídaly u třech mikroskopů a s nadšením pozorovaly mikrosvět. Ve vzorku čisté vody děti pod mikroskopem vlastně neviděly nic, jen prázdnou bílou osvětlenou plochu. Zato druhé dva vzorky byly zajímavější. Na prvním z nich se nacházel kousek jakoby růžového hada – shodly jsme se s dětmi, že se nejspíše jedná o kousek růžového vlákna – nitě – z oblečení. Hned vedle v preparátu byla viditelná krásná velká vzduchová bublina a nějaká hnědá nečistota. I druhý vzorek dešťové vody byl zajímavý. Kromě nečistot zde bylo něco, co připomínalo právě tvar nějaké bakterie- bacila, ale jestli to byl skutečně on, to jsme se bez potřebného barvení vzorku nedozvěděli. Ale to nevadí, protože to hlavní je, že všechny děti si ověřily, že čistá pitná voda byla skutečně čistá, bez nečistot či bacilů a voda dešťová obsahovala nečistoty, které do bříška nepatří. Jako třešničku na dortu přidala paní učitelka Marcelka ukázku nových pomůcek pro výuku přírodopisu, a to řez včelím tělem, vývojová stádia pulce a motýla, různé brouky, motýlky, pavouky a další malinká zvířátka zalitá do pryskyřice. Děti byly nadšené a exkurzi si velmi užily. Na vlastní oči se mohly přesvědčit, že dešťová voda není k pití vhodná, seznámily se s mikroskopem a prohlédli si zajímavá zvířátka v pryskyřici. Kvítečka a celý Ekotým tímto děkujeme úžasné paní učitelce Marcelka za krásný zážitek.

Dnes jsme se s dětmi zabývali studánkami, nádržemi a vodními toky. Na začátku jsme si museli říct, co tyto pojmy vlastně znamenají. Poté jsme si kladli otázku, kde se ta všechna voda bere. S odpovědí nám pomohl motivační příběh o kapce Zorce.

Následovala hra právě na kapičky vody. Při této hře jsme si ještě pořádně osvojili, co to je studánka, nádrž a potok.

Po hře, jsem se dětí zeptala, zda ví, jak bychom mohli studánku vyčistit. Společně jsme si vytvořili studánku se smetím, které děti následně vytahovaly. Poté jsme si znázornili také vodní nádrž a potok. Dětem jsem vysvětlila, že vodní nádrž i potok jsou moc velké, tak jejich čištění musíme nechat na dospělých. Řekli jsme si, že bychom do potoka mohli spadnout a utopit se.

Následovala procházka, abychom zjistili, kde máme nejbližší studánku, tok či nádrž. Proměnili jsme se na hledače a mohli vyrazit. Cestou jsme jako první narazili na uměle vytvořené jezírko u domu. Dále jsme zdárně našli potok, kde jsme si odebrali vzorek vody do plastového pytlíku.

Po příchodu do školky, jsem nalila vodu z potoku do jedné sklenice a vodu pitnou do druhé sklenice. S dětmi jsme porovnávali, která voda je čistší. Společně jsme se shodli na tom, že voda pitná je daleko víc, průzračnější než voda z potoka. Už víme, že ze špinavé, dešťové vody z potoka, by nás bolelo bříško a byli bychom nemocní.

Tentokrát si pro nás členové našeho dospělého Ekotýmu připravili opravdu těžký úkol. Hravou formou vysvětlit dětem pojmy vodárna, čistírna odpadních vod a vodojem.

Na úvod do naší třídy zavítala paní z vodárny Julka Vodičková, která přišla na odečet vodoměru a kontrolu vodovodních baterií. Paní Vodičková byla tročku popletená, ale děti ji naštěstí dokázaly opravit. Z kohoutku přece neteče dešťová voda, na vodoměru nejsou nakreslené kočičky a při havárii potrubí nebudeme volat sluníčko. Kdo jiný, než paní Julka by měl dětem vysvětlit činnost vodárny. Protože je to hodně náročné téma, použila názornou ukázku. Dozvěděli jsme se, že ve vodárně se upravuje "špinavá" voda z různých přírodních zdrojů na vodu pitnou. Ta poté putuje vodovodem, vodovodním potrubím až do našich domácností. Když odteče do odpadu, pitná již není. Odpadním potrubím a kanalizací se dostane  do čistírny odpadních vod. Tam ji velmi náročnými procesy „očistí“ a voda putuje zpět do přírody.

Děti se do naší názorné ukázky také zapojily. Chlapci dokázali z kostek postavit věrnou kopii vodárny a „čistírny“. Holčičky zase vytvořily rozlehlou vodní plochu z pet vršků. Všichni jsme si pohráli s plastelínou a tvořili roztomilé kapičky.

V herně jsme si postavili obrovskou „čistírnu“. Jenom ta dokáže, díky nejrůznějším mechanickým procesům, vyčistit špinavé kapičky. Tato hra se dětem líbila, všichni jsme si při ní užili spoustu legrace.

Nakonec jsme si vysvětlili pojem vodojem. Díky obrázkům jsme poznali, že je to obrovská zásobárna pitné vody. V našem městě vodojem máme. U řeky Bečvy zase najdeme čistírnu odpadních vod, ale vodárna se v Hranicích nenachází.

Nakonec to nebyl tak těžký úkol. Vše jsme zvládli na podtrženou jedničku s hvězdičkou!!! Už nyní se moc těšíme, co si pro nás náš Ekotým připraví zase příště :-).

V letošním roce jsme pro naši třídu zvolili téma VODA. Málokdo z nás uvědomuje, jak důležitým zdrojem voda je a že její dostatek není samozřejmostí, ani u nás. Využívání vody v domácnostech není jen otázka úspory peněz. Je to také záležitost ekologická a etická. 97 procent vody na naší planetě je slané. Zbylá tři procenta představují vodu sladkou, která může být použita jako voda pitná. Ovšem z těchto tří procent jsou dvě procenta led. K dispozici tedy máme pouze 1 % z celkových planetárních zásob vody. OSN uvádí, že pro 15 procent světové populace je pitná voda nedostupná, nebo je nekvalitní a ohrožuje zdraví a život konzumentů. Proto je šetření s vodou i etická záležitost.

Děti nenásilnou formou povedeme k tomu, aby měly povědomí o tom, proč je důležité šetřit vodou, že je potřeba ji chránit a také se o ni zodpovědně starat.

Jelikož je naše MŠ zapojena do programu Ekoškola, školní Ekotým si pro letošní rok vybral téma VODA. V tomto tématu budeme navzájem spolupracovat, společně rozšiřovat EKOKODEX Skřítka Klíčka na téma VODA, hledat odpovědi na otázky vycházející z analýzy,  hledat řešení, děti se budou moci zapojit do demokratického rozhodování.

Ve čtvrtek 26. listopadu jsme s dětmi hledali odpovědi na další otázku z naší analýzy. Úvodem projektového dne jsem se dětí zeptala, co by se stalo, kdybychom najednou přestali uklízet. Reakce dětí byla okamžitá, protože to není pro nás nic nového. S dětmi jsme si povídali, kdo uklízí v naší mateřské školce a kdo pečuje o domácnost. Probírali jsme, co všechno maminka nebo paní uklízečka k takové práci potřebují. Na koberci byla spousta různých předmětů (hadr, kleště, jar, voňavku, smeták….) které děti dokázaly roztřídit na věci potřebné a naopak nepotřebné k úklidu Nakonec jsme si zahráli na paní uklízečky. Děti dostaly velký úkol. Každý si měl pečlivě umýt svoji židličku. Společně jsme zjišťovali, co k takovému velkému gruntování budeme potřebovat. Zde se děti poprvé setkaly s klasickým saponátem.

V tomto okamžiku začalo naše obvyklé pátrání. Co je to čistící ekologický prostředek? Dětem jsem ukázala různé druhy čistících prostředků. Některé z nich děti ihned poznaly, jejich maminky je používají doma. S dětmi jsme si povídali o jejich označení na druhé straně. Zjistili jsme, že existují dva druhy prostředků. Jeden je označen červenou značkou kosočtverce, škodí životnímu prostředí. Druhý je označen zelenou ekoznačkou, k přírodě je šetrný.

A přišla řada na náš pokus, který nám pomohl si vše ujasnit. Do jedné misky s vodou jsem nalila klasický čistící prostředek. Aby byl kontrast viditelnější, vodu jsem obarvila zeleným potravinářským barvivem. Do druhé misky s vodou jsem nalila ekologický čistící prostředek, vodu obarvila červeným potravinářským barvivem. Tímto děti snadno rozlišily, kterou vodou budeme zalévat nachystaný květinový záhonek. Když jsem rostlinky zalévala zelenou vodou, kytičkám se to vůbec nelíbilo, moc plakaly. Naopak, když jsme je zalévala vodou červenou, rostlinky se smály, byly veselé. Závěrem jsme zhodnotili, že používání ekologických prostředku je zdravější a chrání svět kolem nás (lesy, ovzduší, vodstvo, lidstvo, zvířata…)

Posledním úkolem bylo zjistit, zda se ekologické prostředky používají v naší MŠ. Společně jsme zašli za paní uklízečkou Janičkou, která nám ukázala čistící prostředky, které při úklidu ve školce používají. Zjistili jsme, že v naší školce používáme převážně klasické mycí saponáty. Tohle zjištění je další výzvou pro náš Ekotým. Na konec našeho pátrání jsme si dali úkol, že se zeptáme maminek, jaké úklidové prostředky používají doma.

Úvodem našeho povídání jsme si opět zahráli na vyšetřovatele. Úkol byl jasný, najít co nejvíce zdrojů pitné vody v naší mateřské škole. Z minulých povídání už víme, že jedním z nich jsou záchody a vodovodní baterie v umývárně. Další jsme našli na „přípravně“. Je to místnost, která slouží paním kuchařkám k přípravě jídla a umývání nádobí. V přízemí jsme dále našli úklidovou místnost, kterou využívají jen paní uklízečky. Jsou tam uskladněny nejrůznější druhy dezinfekce, čistící prostředky, které do dětských ruček nepatří. Je tam také výlevka. V suterénu jsme našli prádelnu, kde je umístěna pračka a legrační malé vaničky na prádlo.

Díky našemu pátrání jsme zjistili, že vodu potřebujeme na spoustu věcí. Ale jak poznáme, kolik vody teče? Je to málo nebo hodně? Kdo to kontroluje? Seznámili jsme se s vodoměrem a popsali si jeho funkci. Správně jsme určili, že na něm nenajdeme obrázky zvířátek, hraček, ale čísla. Díky nim zjistíme, kolik peněz nás bude stát spotřeba vody. A opět začalo další hledání. Vodoměr jsme našli před dveřmi do lehárny. Je umístěn na vodovodním potrubí. Všichni jsme si jej pečlivě prohlédli. Jelikož v danou chvilku ze žádného zdroje voda netekla, čísla se neměnila, ručičky na budíku stály. Jakmile paní učitelka napouštěla vodu do konvičky na zalévání květin, budíkové ručičky se daly do pohybu.

Kdo kontroluje spotřebu vody v naší školce? Není to pan školník, ani paní uklízečka, paní učitelka,  maminka a ani nikdo z dětí. Je to paní z vodárny, která s sebou nosí notýsek a tam si čísla pečlivě zapisuje. Podle nich platíme danou částku peněz, záleží na naší spotřebě. Shodli jsme se, že paní z vodárny nepotkáváme v naší MŠ každý den. Asi by měla hodně práce kontrovat každodenně všechny vodoměry ve městě. Bylo by to mnoho čísel!!!! Na odečet vodoměru chodí jednou za půl roku.

A jak my můžeme sledovat spotřebu vody v naší školce? Měnící se čísla si nikdo z nás nebude pamatovat. Jednou za měsíc vodoměr zkontrolujeme, aktuální čísla přepíšeme na papír a s ostatními čísly porovnáme. Uvidíme, jak umíme s vodou v naší školce hospodařit.

A my se o to pokusíme. Jsme už velké děti a moc dobře víme, že voda je vzácnost. Je to dar, o který se musíme umět starat.

Naše další povídání jsme začali tím, koho bychom si zavolali na pomoc, když by nám z kohoutku stále tekla voda a nešla zastavit. Nepomohlo by nám sluníčko, kouzelná víla a ani automechanik. Kapající baterii by nám opravil jedině pan instalatér. Ten za námi do školky dorazil, ale byl to hrozný popleta. Vůbec nevěděl, co si má na takovou opravu přinést. Naštěstí mu děti poradily. Z jeho brašny dokázaly roztřídit hračky, kuchyňské náčiní a taky instalatérské nářadí, které bude potřebovat. Poznali jsme, že pan instalatér to nemá vůbec jednoduché. Musí si poradit nejen s kapajícím kohoutkem, také se záchodem, ve kterém protéká voda, dokonce i s prasklým vodovodním potrubím. Klikatí se na všechny strany, je různě dlouhé, široké…Opravu potrubí jsme si vyzkoušeli a i když to byla práce pro silného chlapa, zvládli jsme to na jedničku s hvězdičkou.

Zjistili jsme, že kdyby se havárie v koupelně neopravila, voda by zbytečně tekla a stálo by to hodně peněz!

A teď již přišla řada na naše pátrání. Je všechno v naší školkové koupelně v pořádku? Nikde zbytečně neteče voda? Nejprve jsme jistili, že nad umyvadlem máme pákové baterie. Poté jsme spočítali počet baterií, záchodů, pisoárů na sprch. Nikde jsme žádnou závadu nenašli. Ale co když se něco stane, když budeme venku na zahradě? K záchodům a pisoárům jsme tedy umístili diktafon. Ten děti neznaly, nevěděly, jakou má funkci. Jestli budou záchody a pisoáry protékat, nahraje se na něj zvuk vody a my to potom uslyšíme. Do umyvadel jsme umístili prázdné skleněné misky. Až dorazíme na kontrolu, uvidíme, jestli v misce bude voda.

A jak naše pátrání dopadlo? Diktafon nezaznamenal na toaletě žádný zvuk, takže v záchodech a pisoárech voda neprotéká. Překvapeni jsme však byli kontrolou misek pod kohoutky. Ve dvou miskách jsme našli pár kapel vody. Tuto závadu musíme nahlásit! Kdoví, třeba za námi do školky dorazí „opravdový“ pan instalatér. Po dnešním povídání mu budeme jistě dobrými pomocníky.

Tato otázka nebyla pro naše děti zcela nová. Minulý týden jsme hledali odpověď na otázku „Šetříme vodou při splachování?“ S dětmi jsme si vše zopakovali a dále jsme hledali další možnosti, jak šetřit s pitnou vodou. Přišli jsme na to, že při správném umývání rukou můžeme efektivně šetřit. Při této příležitosti jsme si ukázali, jak si správně umýt ruce, což v této covidové době není na škodu. Dále jsme si řekli, že voda v koupelně neslouží k cákání a vylévání. Děti vše rychle pochopily.

Cílem dnešního povídání bylo děti seznámit s pojmem perlátor. Z jejich výrazu, jsem poznala, že jde o velkou neznámou. Než jsem začala dětem vysvětlovat jeho funkci, museli jsme se nejdřív tohle slovo naučit pořádně vyslovit. Když jsme se to zvládli, ukázala jsem dětem skutečný perlátor. Vysvětlila jsem jim, k čemu slouží. Aby to dětem bylo více jasné, udělali jsme si pokus. Během mytí rukou jsme zjišťovali, kolik vody vyteče, když máme na kohoutku přidělaný šetřič vody, a kolik vody vyteče bez něj. Na konci pokusu, jsme porovnali množství spotřebované vody. Zjistili jsme, že pokud máme na kohoutku perlátor, vody vyteče méně a naopak. Výsledek pokusu dopadl velmi úspěšně a dětem bylo vše jasné.

Posledním našim úkolem bylo zjistit, kde všude ve školce šetřiče vody používáme a kolik jich je. Celá naše pátrací akce začala v koupelně Kvíteček. Zjistili jsme, že naše kohoutky nešetří vodou, tedy nemají perlátor. Děti hezky zareagovaly, když poznaly, že sprcha má šetřící sprchovou hlavici, která šetří také vodou. Během dalšího pátrání, jsme prošli celou školku. (třída Hvězdičky, Kuřátka, kuchyň, šatny, ložnice). Zjistili jsme, že skoro vůbec nepoužíváme spořiče vody, což je pro nás další výzva, kterou musíme vyřešit.